Jak neobhájit

Studenti se často ptají, co je třeba udělat pro úspěšnou obhajobu. To je bohužel silně individuální a z mého pohledu neexistuje univerzální odpověď. Zde se tedy změřím naopak na to co dělat, pokud obhájit nechcete.

Na základě nedávné zkušenosti jsem se rozhodl sepsat několik postřehů z obhajob různého druhu. Nebudu popisovat co je dostatečné k úspěšné obhajobě, ale co je naopak pro mě red flag a tedy je lepší se tomu vyhnout. Zejména pak pokud budete mít to štěstí/smůlu, že vás budu poslouchat.

Těším se

Prezentace je vlastně pozitivní událostí, nemělo by tedy jít o strašáka. Je to vlastně příležitost mluvit o odvedené práci před skupinou lidí, kteří jí musí poslouchat. V případě většiny projektů a prací jde vlastně o to představit někomu průběh a výsledek několika měsíčního snažení. Co může být lepšího?

Na druhou stranu je třeba si přiznat, že né každý rád mluví a né každý má prezentační schopnosti. Je třeba se nad sebou kriticky zamyslet, uvědomit si silné a slabé stránky a náležitě se připravit. Obsah a forma prezentace má totiž zásadní dopad na vnímání odvedené práce. V krajním případě jde o jediný zdroj informací, který bude mít posluchač o vaší práci k dispozici. Je možné špatnou prezentací práci zcela shodit, nebo naopak vhodnou přípravou dosáhnout toho, že posluchači ocení i průměrný výsledek. Dostatečná příprava je tedy zcela zásadní, pomocí kulturní reference se asi nejlépe hodí zacitovat Eminem - Lose Yourself: "if you had one shot, or one opportunity".

Příprava je základ

Tedy snad jsem dostatečně zdůraznil, že jde o důležitou věc a pojďme tedy k tomu co dělat, nebo spíše nedělat. Přeci jen začnu tím co dělat, už jsem to naznačil .. je třeba se připravit. Pokud se jedná o první veřejné vystoupení, doporučil bych:

• Opakování
  Pro někoho může být řešení si prezentaci napsat, zapamatovat a následně pak přeříkat zpaměti jako básničku. Jedná se spíše o krajní řešení a to zejména z toho důvodu, že jakákoliv maličkost vás může vykolejit a celé to pak jde .. špatnou cestou. Mnohem lepší je naučit se jen vybrané fráze, nebo úvodní texty k jednotlivým slajdům, jakési záchytné body. Pozitivní je, že pokud se připravujete poctivě, tak toto přijde automaticky.
• Těžko na cvičišti
  Dle úrovně sebemrskačství si zde lze užít různého stupně utrpení. Základem je si prezentaci odříkat v duchu, třeba před spaním. Lepší možností je mluvit nahlas, ideálně se nahrát a poslechnout. Další úroveň je prezentovat před zrcadlem.
  Pokud trpíte větší nervozitou, může pomoci si jít prohlídnout místo prezentace dopředu. Ozkoušet si akustiku, osvětlení .. představit si kde sedí/stojí lidé.
  Nakonec je možné si celou prezentaci myšlenkově projít a mít tak v hlavě nějaký optimální průběh dle vašich představ.
• Prezentace na zkoušku
  V případě velkých pochybností doporučuji oslovit rodinu, kamarády a říct celou prezentaci jim. Může jít o divný pocit z obou stran, nicméně jedná se skutečně o jednu z nejlepších možností. Lepší je pak snad jen prezentace kolegům, lidem z oboru, nebo odborníkům na prezentační dovednosti. Bohužel tyto možnosti často nejsou snadno dostupné.
• Z čeho se bude prezentovat
  Je vhodné mít připraveno několik možností, jak na místě prezentovat. Např. mít prezentaci nahranou na vlastním počítači, navíc na USB flashce a navíc k dispozici online pod zkráceným URL. Vlastní počítač zrovna nemusí jít připojit k projektoru, USB flashka nemusí jít přečíst z různých důvodů a dlouhé URL zas není jak rozumně dostat do počítače v místnosti.

Jak "ne" prezentovat

Při samotném prezentování je třeba řešit celou řadu drobností, na které je lepší se opět připravit dopředu. Základní je úroveň hlasitosti a srozumitelnosti přednesu - s tímto bojují i "zkušení" přednášející. Dalším důležitým aspektem je také řeč těla, zejména využití rukou či otevřený postoj k posluchačům. Zde hodně dělá povaha, zkušenosti prezentujícího a znalost tématu. Pouze tedy zakončím, že pokud budete:

• Stát celou dobu čelem k plátnu, tedy zády k posluchačům.
• Nervózně si mnout ruce.
• Dívat se upřeně na špičky svých bot.
• Mluvit jakoby v místnosti spal někdo koho nechcete vzbudit.

Nezanecháte, minimálně na mě, dobrý dojem.

Obsah prezentace

Nicméně samotná vzezření, ano záleží i na vhodném oblečení, a prezentace je jen částí celé skládačky. V těchto oblastech lze navíc mnohé omluvit. Kde ale není místo pro omluvy je samotný obsah prezentace. Naopak, pokud si nejste jistí tématem, jazykem, nebo svojí schopností vystupovat, tím spíše je třeba zapracovat na obsahu.

Sestavit obecně prezentaci je náročný úkol. Správně je totiž třeba uvážit nejen co chcete říct, ale zejména jak to chcete říct a komu. Jaké znalosti má publikum, jaké je jeho kulturní pozadí, je vhodné zvolit lehčí tón, vtip na odlehčení? Jak moc do detailu vysvětlovat pojmy, je vhodné zvolit nějaké současné reference, atd. Naštěstí většinu z toho není třeba řešit, spíše naopak. Pro menší prezentace je vhodné se držet věcné stránky, zejména pokud si nejste jistí svou prezentační dovedností a kouzlem osobnosti.

Z hlediska obsahu se nabízí zajímavý myšlenkový experiment, zkuste si představit sebe na druhé straně. Jaká očekávání od prezentace máte? Pokud se máte rozhodnout mezi tím, zda-li podpoříte obhajobu studentské práce co k tomu potřebujete vědět? Za mě představuje potíž zejména absence níže uvedeného.

Motivace a rekapitulace zadání

Krátce a stručně, nicméně né každý ví proč práci děláte. Je dobré to shrnout, případně představit specifika domény. Pokud je důvodem "někdo mi to řekl", "potřebuji zápočet", apod. tak se stal problém už někde dříve.

Návaznost

V případě, že projekt na něco navazuje, implementovali jste rozšíření, nebo stavíte na existující práci, je třeba to uvést. Pokud se to zjistí v dotazech, je pozdě.

Co jsem udělal

Tady by se měl posluchač dozvědět co jste dělali. Jestliže máte problém tuhle část naplnit, je opět problém někde jinde. Pokud nad něčím strávíte měsíce práce tak dotaz "co jste dělali" ... by pro měl být pozváním k tomu abyste další desítky minut nadšeně mluvili a vysvětlovali. Důležité je však nezapomínat na to, že jste omezení časem a prostorem.

Je tedy třeba vybrat to nejdůležitější a to srozumitelnou formou sdělit. Srozumitelnost je zcela zásadní, pokud to nikdo nepochopí je to skoro stejně špatné jako to neříct vůbec. Pomůže ukázat příklad použití. Demo je lepší než video, video lepší než obrázek, obrázek lepší než text. Na druhou stranu dělat živé demo je velký risk, který zcela jistě vyžaduje mít připravené záložní řešení. Navíc mluvit a přitom něco dělat není úplně snadné, alespoň pro mne. Video, které naživo okomentujete, je tak docela vhodný kompromis.

Obecně není zajímavé ukazovat počet LOC, nebo komponent. Nicméně pokud přispíváte do existujícího řešení je vhodné to zmínit, nebo lépe jen ukázat na slajdu. Třeba počet LOC, komponent co se změnilo, či list zásadních změn funkcionality. Z hlediska prezentace pak můžete shrnout spíše novou funkcionalitu, či zmínit nějaká úskalí, které bylo třeba překonat.

Přínos

Tohle se překrývá s předchozí částí a je možné je spojit. Nicméně zatímco v předchozí se můžete zaměřit na konkrétní demonstraci a kolik kódu, modelů apod. Zde je cílem říct jaký to má dopad. Tedy například ušetříme 10% zdrojů, lidé půjdou dříve domů z práce, jídlo bude levnější. V zásadě jak vaše snažení přispělo k lepšímu světu a jak se díky tomu budeme mít lépe. Jak je doufám poznat, předchozí věty jsou lehkou hyperbolou.

Otázky

Pokud vše půjde dobře nemusí být otázek moc, nebo naopak může. Otázky nejsou dobré/špatné a není cílem řešit jejich motivaci. Pokud projekt znáte, odvedli jste kus práce tak otázky nepředstavují problém. Tedy dokud se někdo nezeptá na něco na co neznáte odpověď, nebo nevíte jak zareagovat. Obecně je možné otázky rozdělit na technické, procesní a názorové.

Technické otázky jsou asi nejpříjemnější, pokud tedy rozumíte tématu a doméně. Může jít o otázku jak přesně bylo něco implementováno. Jaká byla použitá technologie, či proč byla použita. Jaké byly zvoleny hyper-parametry modelu a proč. Všimněte si zejména opakující se části "proč".

Procesní jsou otázky na průběh samotné práce. Příkladem může být, kolik času práce zabrala. Co byla nejsložitější část, či jak probíhala spolupráce s X, Y. V zásadě celkem neškodné otázky.

Ono vlastně všechny kategorie jsou dost ad-hoc a vlastně ani neexistují. Zkráceně ano, prostě jsem si je vymyslel nějakým shlukováním otázek, které jsem zatím na obhajobách slyšel. Poslední kategorie je ale, dle mé zkušenosti nejzáludnější, neb na ní prezentující často nejsou připraveni. Příkladem takových otázek může být:

• "Proč myslíte, že to odpovídá bakalářské/diplomové práci?"
• "Vlastně jste použili metodu X na problém Y .. to přece není nic složitého?"
• "Nemyslím, že co jste předvedli odpovídá rozsahem X měsícům práce, kde je ta pracnost?"
• "Proč jste místo X neudělali Y?"

Na všechny tyto otázky je vhodné mít připravenou, nebo alespoň rozmyšlenou, odpověď. On se možná nikdo nezeptá, ale "better safe than sorry". Pokud v průběhu odpovědi sáhnete k reakci typu "v zadání bylo", "vedoucí říkal" - tak jste se sami strčili do kouta.

Otázky nejsou nic špatného, a i když špatně působí, dost často je cílem tazatele prezentujícímu pomoci. Je proto třeba brát otázky jako příležitost k další rozpravě a vysvětlení. Ideální situace je, kdy vám položení otázky zasvítí oči, na tváři se objeví úsměv a spustíte další prezentaci na dané téma.